Dilatace jsou při realizaci podlahového topení důležité asi tak jako guma v trenýrkách. Když tam guma není, tak je obvykle zle, stejně jako když je nekvalitní a praskne. Pokud „zapomeneme” na dilatace, případně je odbydeme, prasknout nám může jak podlaha, tak podlahovka. Předpokládejme, že profesionál ví, co znamená dilatace jako fyzikální proces, ale i jako prostor vymezený na působení dilatace a k čemu slouží dilatační spára. Pro jistotu ale neuškodí krátké zopakování. Správné dilatace potěrů u podlahového topení jsou tedy především ty, které tam jsou. Je ale potřeba je také správně realizovat, ideálně v koordinované spolupráci projektant-topenář-podlahář.
Dilatace a podlahovka
Dilatace je všeobecně původem latinský výraz pro proces rozpínání, zvětšování, roztahování nebo rozšiřování objemu. Ve stavebnictví je to i pojmenování prostoru, který záměrně vymezíme nebo ponecháme na rozpínání materiálu. Pokud v rámci instalace podlahovky do interiérové podlahové konstrukce „na mokro” řešíme přirozené rozpínání její potěrové vrstvy, musíme se přesně trefit. Dilatační linie, spáry musejí respektovat topografii meandru podlahovky i rozložení plochy konstrukce podlahy. A samozřejmě by se měly překrývat i s dilatačními liniemi povrchové vrstvy dlažby na potěru. Uspořádání a realizace dilatačních spár musí být jasné už v přípravné fázi.
Normy nepustí
Podle norem určujících postupy zabudování velkoplošných vytápěcích a chladicích soustav do podlahových konstrukcí je postup jasný:
- Projektant vytvoří plán dilatačních spár a předloží ho realizátorovi jako součást spisu výkonů.
- Vytápěné potěry je nutné oddělit po obvodu místnosti pomocí okrajové dilatační pásky.
Pomocí dilatačních spár se potěr rozděluje:
- pokud je plocha větší než 40 m2 nebo délka strany více než 8 m,
- při poměru stran větším než 1:2,
- nad konstrukčními dilatačními spárami,
- na polích se značnými odskoky.
Není dilatace jako dilatace
Při realizaci potěrů rozlišujeme více druhů dilatací:
- okrajová dilatace – je umístěna mezi okrajem potěru a okrajem místnosti – stěnou, prahem, ale i jinou svislou konstrukcí procházející potěrem, její tloušťka ve vytápěných potěrech je minimálně 10 mm,
- dilatační spára – prochází celou výškou potěru,
- smršťovací spára – realizovaná hlavně v potěrech na bázi cementu, ve stadiu tuhnutí se potěr nařeže do poloviny tloušťky a pod spárou se vytvoří trhlina, která zamezí vzniku trhlin na jiných místech,
- konstrukční spára – prochází všemi vrstvami konstrukce podlahy, musí být zachována i v potěrové vrstvě,
- pracovní spára – není zahrnuta v projektu, vzniká během realizace ve fázi, kde není možné souvislé napojení potěru.
Vytápěcí okruhy a podlahové krytiny
Dilatační spáry a vytápěcí okruhy je nutné vzájemně ladit. Trubkové rošty je třeba naplánovat a položit tak, aby v žádném případě nekřižovaly dilatační spáry. Přes ně může vést jedině připojovací potrubí. V těchto případech musí být trubky procházející dilatační spárou chráněny návlekovou izolací nebo chráničkou. Nesmíme zapomínat ani na soulad dilatačních spár a podlahových krytin. Tvrdé podlahové krytiny, například keramické, musí kopírovat dilatační spáry potěru. Musí být přiznány až po horní hranu krytiny. Výplň dilatační spáry se realizuje flexibilní spárovací hmotou. Při pokládání měkkých vrchních podlahových vrstev je také třeba respektovat dilatační spáry potěru.
Dilatace není pro diletanty
Nejčastější příčinou poškození potěrů, podlahových konstrukcí a všeho, co je v nich – tedy i plošných vytápěcích soustav, je chybné uspořádání a realizace dilatačních spár. Týká se to samozřejmě i poškození povrchových vrstev podlahy. Pokud dilatační spáry nejsou realizovány přesně podle naprojektovaného plánu, jde o porušení normy. Diletantské nerespektování předepsaného postupu dokáže nadělat obtíže a prakticky znehodnotit podlahu. Ale i práci všech, kteří se na realizaci podlahovky podíleli. Od architekta, projektanta přes topenáře až po podlaháře. Správná a kvalitní dilatace je totiž i synchronizace a koordinace.