Jaké druhy topení známe?

Asi nejznámější nesolární zdroj tepla, oheň, „nezkrotil“ ani Prométheus, ani lovci a sběrači homo sapiens. Podle nejnovějších nálezů archeologů začali aktivně využívat oheň už před milionem let předkové člověka homo erectus. Historie vytápění lidských obytných prostor je součástí historie bydlení. Technická, stavební a estetická úroveň architektury je jedním z kritérií posuzování úrovně vyspělosti konkrétní společnosti. Porovnejme například antické hypokausty používané ve stejných dobách jako „barbarská“ otevřená ohniště. Podívejme se na to, jaké druhy topení známe dnes, se zaměřením na zdroj tepla a teplovodní médium.

Definice a rozdělení způsobů vytápění

Vytápění je všeobecně činnost s úlohou a cílem udržování vnitřní teploty ve vnitřním prostředí budovy v rozmezí tepelné pohody. Ta je definována normami, stejně jako limity teplot jednotlivých místností obytných interiérů. Základní rozdělení způsobů vytápění je „lokalizační“, tedy podle umístění zdroje tepla. Takto rozlišujeme místní nebo lokální vytápění, kdy je zdroj tepla umístěn přímo ve vytápěné místnosti. Oproti tomu u dálkového vytápění je zdroj tepla mimo vytápěný objekt. Podle teplonosného média můžeme rozdělit vytápěcí systémy na vodní, parní, horkovzdušné a elektrické. K systémům vytápění musíme zařadit i ty s alternativními zdroji energie.

Vytápěcí soustavy a dělení podle teplonosného média

Pokud za vytápěcí soustavu považujeme systém, který slouží k vytápění, může se skládat ze zdroje tepla, distribuční sítě a cílových spotřebičů nebo topných těles či ploch. Transport tepelné energie vytápěcí soustavou zajišťuje teplonosné médium. To získá energii ze zdroje vytápění a odevzdá ji prostřednictvím topného tělesa nebo plochy do vytápěné místnosti. Hlavním kritériem volby teplonosného média jsou jeho dostupnost a fyzikální a chemické vlastnosti. Nejčastějšími teplonosnými médii vytápěcích soustav jsou:

• voda v kapalném skupenství ve vodní vytápěcí soustavě,
• vzduch v teplovzdušných systémech,
• voda v plynném skupenství v parní vytápěcí soustavě.

Nejrozšířenější a nejpoužívanější vytápěcí soustavou v bytových domech je teplovodní soustava. V ní proudí teplonosné médium – voda – v uzavřeném okruhu mezi zdrojem a topným tělesem. Ve zdroji se ohřívá, přívodním potrubím se dostává do topných těles – radiátorů.

Kladení teplovodní podlahovky je práce pro certifikované profesionály.

Rozdělení vytápěcích ploch

Pokud za vytápěcí plochu považujeme cílový spotřebič vytápěcí soustavy, její úlohou je dodanou tepelnou energií vyhřát prostor pokrytím tepelné ztráty. Výsledkem je požadovaná tepelná pohoda, na kterou má vliv druh a velikost vytápěné plochy, a samozřejmě způsob odevzdávání tepla:

• konvekcí – prouděním vzduchu,
• sáláním – vyzařováním,
• kondukcí – vedením.

Vytápěcí plochy mohou být topná tělesa – například radiátory nebo integrované vytápěcí plochy. Ty jsou součástí velkoplošných systémů podlahového, stěnového nebo stropního vytápění.

Nejpoužívanější topná tělesa:

• • článková – klasické radiátory,
  • deskové radiátory – dnes nejrozšířenější,
  • trubková – používané hlavně v koupelnách,

• konvektory:

• • skříňové,
  • soklové – podparapetní,
  • zapuštěné – nejčastěji podlahové s nášlapnou mřížkou.

Samostatnou skupinou jsou lokální topná tělesa, která jsou zároveň i samostatnými zdroji tepla. Jejich výhodami jsou technická nenáročnost, nízké investiční a provozní náklady a cílené, samostatné a nezávislé vytápění místnosti, v které se nacházejí. Fungují hlavně na pevné palivo, a jsou to například:

• krby,
• krbová kamna,
• pece,
• keramická kamna,
• hypokaustová kamna,
• sporáky,
• sporáky s tepelným výměníkem.

Plošné systémy vytápění

V současnosti nejprogresivnější a nejefektivnější velkoplošné vytápěcí soustavy jsou součástí stavebních konstrukcí: podlah, stropů a stěn. Konstrukčně je můžeme rozdělit na teplovodní a elektrické. Teplonosným médiem teplovodních soustav je voda, nejmodernější potrubní systémy REHAU jsou z materiálů RAU-PE-Xa s kyslíkovou bariérou. Zdrojem tepla elektrické varianty je elektrická energie v odporových drátech vytápěných rohoží. Plošné vytápěcí systémy vytápí na základě nízkých povrchových teplot a rovnoměrného rozdělení teploty mírnou a pro člověka přirozenou energií sálání.

Zdroje tepla teplovodních plošných vytápěcích soustav

• plynový kotel,
• kotel na pevné palivo,
• elektrický kotel,
• tepelné čerpadlo,
• geotermální zdroj,
• solární zdroj,
• kombinace dvou různých zdrojů.

Výhody plošných vytápěcích systémů

• optimální tepelná pohoda ve vytápěném prostoru,
• rovnoměrný přenos tepla,
• energetická úspornost,
• minimální provozní náklady,
• zdravotní nezávadnost,
• ekologičnost,
• bezúdržbovost,
• vícegenerační životnost,
• neviditelnost a nehlučnost.