Podlahové topení se může pochválit více než 3 000 let starou historií sahající až do antických dob. Přečtěte si historický vývoj systémů podlahového vytápění od starověku, které jsme dodnes shrnuli.
Římané nebyli první
Historické prvenství a vynalezení principu podlahového vytápění se připisuje římskému architektovi Sergiovi Oratovi. Budovy veřejných lázní, ale i vily bohatých Římanů začaly kolem roku 90 před naším letopočtem stavět i s podlahovým vytápěním nazvaným hypocaustum. Římané sice podlahové vytápění proslavili, inspirovali se ale systémem používaným v řecké Anatolii už asi 1200 let před naším letopočtem. Poměrně zachované ruiny hypokaustů najdeme například i na Kypru, kde vyhřívali lázně již kolem 800 let před naším letopočtem.
Ani Řekové podlahovku asi nevynalezli
Řekové sice dali prvním podlahovkám název „hypocaustum“, což je ve volném překladu „spodní topení“. Předpokládejme však, že i Řekové se inspirovali ještě staršími systémy. Například v bývalé Persii, kde je věk ruin staveb s podlahovým vytápěním odhadnut na kolem 2 000 let před naším letopočtem. Řekové začali hypokausty budovat až o 1 200 let později než Peršané.
Věděli jste, že…… řecký i římský systém byl kromě architektonické a stavební složitosti náročný i na spotřebu dřeva?
Jak fungoval řecký hypokaust?
V antických dobách převratný, technicky propracovaný systém využíval jako teplonosné médium spaliny. Řecký systém vedl spaliny z ohniska ve spodní místnosti komínovým tahem ve stropě – podlaze vytápěné místnosti. Teplo spalin ohřívalo keramickou nebo cihlovou podlahu, spaliny byly odváděny ven komínovými otvory. Vytápěná podlaha absorbovala teplo a distribuovala ho do prostoru sálavým plošným způsobem.
Zdokonalený římský „systém Oratus“
Řecký teplovzdušný systém vytápění prouděním spalin z centrálního ohniště podlahovými kanály zdokonalili Římané. Na tu dobu vytvořili pokročilý systém sálavého plošného vytápění podlahy se dvěma úrovněmi a meziprostorem. Podlahové dutiny a kanály postupně nahradila soustava rozvětvených kanálků. Kouřové spaliny byly odváděny šachtami v obvodových stěnách s vyústěním do exteriéru.
Hypokausty používal celý antický „nebarbarský“ svět
Římský hypokaustní systém používali k vytápění lázní a patricijských vil kolem 500 let nejen v centrální Římské říši, ale také v provinciích, kromě Evropy i v severní Africe a na Středním východě. Na Moravě jsou ruiny lázní vytápěných hypokaustním systémem v bývalé římské vojenské pevnosti v Mušově, na Slovensku ve Skalici. Asi nejzachovalejší hypokaust lze vidět v Pompejích u Neapole.
Řekové a Římané nebyli jediní
Systém s principem podobným hypokaustu znali i na druhé straně naší planety. Korejský systém vytápění obytných budov s názvem ondol byl používán přibližně od 4. století našeho letopočtu. Součástí tradičních korejských obydlí byla vyvýšená podlaha, pod kterou proudil jako topné médium kouř z ohniště. Běžně používaný systém podlahového vytápění se rozšířil i do Číny.
Středověk
Zánik Západořímské říše v roce 476 byl začátkem postupného konce užívání hypokaust římského typu. Po nástupu křesťanství se na antický systém zjevně zapomnělo a v Evropě jsme se vrátili k tradičnímu vytápění. V obytných prostorách se topilo otevřenými ohništěmi, krby, zděnými a kachlovými kamny, kamny na pevná paliva. Jeden druh kachlových kamen s dutinami ve stěnách a akumulačními vložkami s vnitřním topením dodnes nese název hypokaust.
Náznaky návratu podlahovky
Navzdory renesanci v umění nenastal v Evropě návrat k antickým principům vytápění. Objevily se však ojedinělé varianty antického systému. V některých německých středověkých klášterech podlahy a stěny vytápěl kouř z ohniště proudící kanálky a keramickými trubkami. Podlahové spalinové topení se opět na chvíli objevilo v 18. století ve Francii, ale nedočkalo se většího rozšíření.
Pokládání podlahového vytápění na systémovou desku Varionova.
Němci a Angličané
Rozmach podlahového topení se začal v Německu, médiem „kanálového vytápění“ byl stále klasický kouř z pece. Systém využívali v 19. a začátkem 20. století zejména v administrativních a obchodních budovách. V roce 1907 anglický vynálezce A. H. Barker představil sálavé segmentové otopné soustavy zabetonované na povrchu stěn. Baker v roce 1926 umístil topné trubky do konstrukce stropu; tento systém patentovala firma Crittal v roce 1927.
Věděli jste, že…… systém Crittal se rozšířil v celé Evropě navzdory vysokým realizačním nákladům, nízce efektivním provozu a problematické regulaci?
Evropská expanze Crittalu
Systém velkoplošného vytápění Crittal byl aplikován zejména ve velkých veřejných administrativních stavbách, ale i školách, nemocnicích a obytných budovách. Systém se navzdory investiční a technické náročnosti uplatnil i v některých stavbách u nás. V Praze systémem Crittal od roku 1939 vytápěli, ale i chladili funkcionalistickou budovu obchodního domu Bílá labuť. V Bratislavě byl systém Crittal instalován v 60. letech i do budovy Istropolisu a Stavební fakulty STU.
Renesance plošného vytápění
Masové zavádění plošného podlahového, stropního a stěnového vytápění i do bytové a individuální bytové výstavby začalo koncem 20. století. Souvisí to s vývojem a zkvalitněním technologií výroby komponentů, zdokonalením systémů regulace a také snížením realizačních a provozních nákladů. Položením prvního podlahového vytápění REHAU v roce 1986 začíná nová éra historie plošného vytápění. Dnes nachází kvalitní podlahové vytápění uplatnění v různých oblastech stavebnictví, developerských projektech i individuální výstavbě.