Nízkoteplotní vytápění je budoucnost. Podívejte se, jak funguje

Vysoce účinné zdroje tepla, jako jsou tepelná čerpadla nebo kondenzační kotle, zažívají v posledních letech velký rozmach. Pokud je chcete využít co nejlépe, musíte zapomenout na klasické radiátory a přejít na nízkoteplotní vytápění – ať už podlahové, stropní nebo stěnové. Přečtěte si, na jakém principu funguje a pro jaké budovy je vhodný.

Příjemně hřejivé jako jarní slunce

Radiátory využívají k vytápění princip konvekce. Nejprve ohřívají okolní vzduch, který pak stoupá vzhůru, šíří se po místnosti a při ochlazování postupně klesá k podlaze. Běžné teplovodní vytápění s radiátory proto vyžaduje vysokou teplotu – pracuje se spádem 50 až 60/40 °C (teplota výstupní vody z kotle/teplota vratné vody do kotle). Takto vysoké teploty jsou nezbytné pro fungování konvekce a pro to, aby radiátory mohly dostatečně rychle předávat teplo okolnímu vzduchu (čím nižší teploty, tím větší musí být radiátor).

Konvekční vytápění však způsobuje nerovnoměrnou teplotu v místnosti – podlaha je chladnější a teplo se koncentruje výše na úrovni trupu a hlavy. Rozdíl teplot ve výšce 10 a 170 cm od podlahy může být několik °C, což se na první pohled nemusí zdát mnoho. Lidé však již takový rozdíl vnímají jako nepohodlí.

Při nízkoteplotním vytápění se konvekcí vyzáří jen asi třetina tepla. Zbývající dvě třetiny jsou vyzařovány sáláním ve formě infračerveného záření, které je pohlcováno okolními předměty, včetně našeho těla. Topnými tělesy jsou v tomto případě podlahy, stěny nebo stropy místností s potrubím, ve kterém cirkuluje topná voda. Díky velké topné ploše může mít voda v přívodu nízkou teplotu, pro moderní domy stačí i 35 nebo 30 °C.

Takové sálavé teplo je pro člověka přirozené a připomíná nám příjemné hřejivé paprsky jarního slunce. Teplota ve výšce hlavy může být jen o 0,8 °C nižší než těsně nad podlahou – ve většině případů si takového rozdílu ani nevšimnete. V případě potřeby můžete podlahové, stěnové nebo stropní vytápění doplnit radiátory nebo teplovodními konvektory (vhodné například pro koupelny nebo hrubé místnosti).

Speciální nízkoteplotní otopná tělesa lze použít i jako hlavní topné prvky nízkoteplotního vytápění. Měli byste však počítat s tím, že kvůli menší vyzařovací ploše bude účinnost celého systému nižší, spotřebujete více energie a ztratíte výhodu rovnoměrného rozložení teploty v místnosti.

Pro tepelná čerpadla, kondenzační a jiné kotle

Pokud používáte nízkoteplotní vytápění, stačí vám k dosažení vysoké účinnosti nízkoteplotní zdroj vytápění. A ty patří k nejúčinnějším, a tedy i nejúspornějším. 

Například kondenzační kotel může získat dodatečné teplo kondenzací spalin, čímž vytvoří až 109 % tepla ze spotřebovaného plynu. Tepelné čerpadlo naproti tomu dokáže přenést až 300 % tepla z vnějšího prostředí do interiéru v porovnání se spotřebovanou elektřinou. Solární kolektory pracují například i s nízkými teplotami topné vody.

Pro podlahové, stropní nebo stěnové vytápění můžete použít také běžný plynový kotel nebo kotel na tuhá paliva pracující při vysokých teplotách. Do systému je však nutné doplnit směšovací ventil nebo akumulační zásobník. Pomocí nich snížíte teplotu vody v topném systému na přijatelnou úroveň a zároveň udržíte dostatečně vysokou teplotu vratné vody, aby kotel pracoval s vysokou účinností.

Nikdo nechce chodit po rozpálené podlaze, která není stavěná na vysoké teploty. Vysoké teploty podlahy s sebou navíc přinášejí zdravotní rizika. Max. teplota podlahy byla proto stanovena na 29 °C v obytných místnostech, 35 °C na okraji obytných místností a 35 °C v koupelně. U stropního a stěnového vytápění může být tato hodnota o něco vyšší. Více informací o maximálních teplotách si můžete přečíst v samostatném článku.

Možná bude nutné zateplit

Chcete-li s nízkoteplotním vytápěním skutečně ušetřit, musíte mít (izolovanou) budovu bez vysokých tepelných ztrát, ideálně do 60 W/m2. Novostavby toto kritérium snadno splní, ale starší dům nebo budovu bude možná nutné dodatečně izolovat. 

U běžného podlahového vytápění vyžaduje instalace výrazné stavební zásahy, což může být u starších domů problém. Lepším řešením pro renovace je systém Rehau Renova Speed, u kterého stačí zvednout podlahu o 2 cm.

V novostavbách je instalace možná téměř ve 100 % případů, ale na vytápění byste měli myslet již při projektování budovy.

Při instalaci podlahového vytápění nezapomeňte na izolaci podlahy, protože neizolovaná podlaha může být zodpovědná až za 20 % celkových tepelných ztrát domu. Stropní vytápění není vhodné pro budovy s tepelnými ztrátami nad 50 W/m2.

Co se týče přímotopného elektrického vytápění pomocí topných rohoží, fólií nebo kabelů, jeho výhodou jsou nízké pořizovací náklady. Podle současné legislativy ji však již nelze instalovat v novostavbě nebo při rekonstrukci, aniž byste zároveň investovali do dalších systémů (fotovoltaika, solární panely, rekuperace tepla) nebo výrazně zlepšili tepelnou izolaci budovy.

Nízkoteplotní vytápění je budoucnost

Největší výhodou nízkoteplotního vytápění je účinnost díky nižším provozním teplotám. Kromě toho je citelná teplota v místnosti vyšší než u radiátorového vytápění v důsledku sálavého vytápění. V porovnání s běžnými systémy s radiátory tak můžete bezpečně snížit teplotu vzduchu až o 2 °C, aniž byste ztratili tepelný komfort. To vám přinese značné úspory nejen v době hrozící energetické krize. Každé snížení teploty o 1 °C může ušetřit až 6 % nákladů na vytápění.

S nízkoteplotním vytápěním máte možnost volby zdroje vytápění, který můžete kdykoli vyměnit. U radiátorů je to možné jen v omezené míře. Je pravda, že náklady na instalaci jsou o 20-30 % vyšší než u běžných radiátorů. Ty se však vrátí do pěti let od uvedení do provozu a při současných vysokých cenách energie to může být ještě rychleji.

Mnoho odborníků na technické bezpečí považuje nízkoteplotní vytápění za hlavní směr, kterým se bude technologie vytápění ubírat. Jisté je, že pokud chceme i nadále šetřit energií a využívat moderní technologie, rozhodně se bez nich neobejdeme.