Dnes, v dobách výstavby nízkoenergetických domů, je způsob vytápění jedním z klíčových prvků hodnocení energetické třídy stavby. Nároky na vytápěcí systémy jsou čím dál vyšší a už pár let hraje prim podlahové vytápění. Nejen v novostavbách, ale také u rekonstrukcí rodinných domů. Při posuzování vhodnosti konkrétního typu a způsobu vytápění nejsou jedinými kritérii vstupní a provozní náklady. Jsou nevýhody prezentované zastánci jiných způsobů topení opravdu nevýhodami, nebo jde jen o mýty? Proč je důležité vědět, jak dlouho trvá náběh podlahového topení? Čtěte a odpovědi se dozvíte v souvislostech.
Mýty a fakta
Podlahové topení je drahé…
… je mýtus. Už pár let panuje odborná shoda, že z pohledu nákladů je tento typ vytápění v naší zemi nejvýhodnější. Z více úhlů pohledu, i co se týče klimatických poměrů v naší krajině. Roční úspora nákladů se podle různých metodik výpočtů v různých variantách modelových situací udává na 10–20 %. V porovnání s klasickým vytápěním ústředním topením, tedy radiátory, jde řádově o úsporu až 30 %. Porovnávány byly vstupní i provozní náklady. V dnešních rodinných domech s minimální energetickou náročností je podlahové vytápění jednoznačně nejvýhodnější.
Podlahové topení není přirozené a je nezdravé
Je to úplně naopak, podlahové topení je svým principem sálavého šíření tepla jedno z nejpřirozenějších. Pro lidský organismus je tepelně nejkomfortnější a bez škodlivých zdravotních důsledků. Sálavý tepelný tok je přirozený, rovnoměrný a téměř bez proudění vzduchu s prachovými alergenními částicemi. Právě vysoká převaha pozitiv upřednostňuje podlahové vytápění před jinými systémy. Hlavně dnes, v dobách zpřísněných požadavků na energetickou náročnost rodinných domů. Mýtů o podlahovkách se zřejmě nezbavíme. A to i navzdory tomu, že jsou dnešní systémy technicky vyspělejší než ty „pionýrské“ z před 50. let.
Podlahové topení reaguje pomalu
… je mýtus a částečně i fakt. Záleží, o jakém konkrétním typu podlahového vytápění diskutujeme. Jde hlavně i o relativnost pojmu „reaguje pomalu“. Důležité je také to, s jakým jiným typem topení porovnáváme náběh, tepelnou odezvu a tepelnou setrvačnost konkrétní podlahovky. Pokud dokonce porovnáme vzájemně oba typy podlahového vytápění – teplovodní a elektrické – najdeme rozdíly. Vždy je ale při porovnávání třeba vzít do úvahy všechna kritéria. I to, v jaké podlaze je podlahovka – co se týče konstrukce a materiálu. Důležitý je i materiál povrchové vrstvy podlahy a jeho vlastnosti. Je totiž rozdíl „vytopit“ podlahovkou keramickou dlažbu a například dřevěnou bukovou palubovku.
Náběh podlahovky je sice delší, ale dá se inteligentně regulovat.
Faktory ovlivňující náběh podlahového topení
- technologie podlahovky,
- fyzikální vlastnosti teplovodního média,
- tepelně technické vlastnosti materiálu konstrukce podlahy,
- tepelná izolace podlahy pod vytápěcím roštem,
- tepelně technické vlastnosti povrchové vrstvy podlahy,
- tepelně technické vlastnosti materiálů vytápěného objektu,
- tepelně klimatické činitelé prostředí – vnějšího i vnitřního,
- dispozice a způsob instalace vytápěcího systému,
- regulace a řízení výkonu systému vytápění.
Jaký je tedy náběh podlahovky?
V principu pomalý, u teplovodní varianty ho můžeme počítat na desítky minut až hodin. Nejde to ale paušalizovat, konkrétní náběhové časy různých variant v různých podmínkách jsou různé. Starší systémy měly náběhové časy až do 10 hodin. Dnešní hodnoty jsou v průměru třetinové. Pomalý náběh podlahovky v porovnání s jinými systémy vytápění je tedy reálný fakt. Spolu s poměrně náročnou regulovatelností teplovodních řešení je pomalý náběh klíčovým negativem. Ne však rozhodujícím při konečném výběru. Je třeba s ním počítat a naučit se s teplovodní podlahovkou topit s přihlédnutím na její náběh. Elektrická varianta je z pohledu náběhové flexibilnosti a operativnosti „šikovnější“.
Pomalejší náběh kompenzuje delší akumulace
U podlahovek je tedy náběh pomalejší, je však třeba brát do úvahy i akumulační schopnosti vytápěcích systémů. Zjednodušeně: podlahovka se pomaleji roztápí, déle však teplo akumuluje a distribuuje. Pocitově místnost „vychladne“ podstatně pomaleji než u rychlejších systémů. Všeobecně platí, že čím rychlejší je náběh, tím je nižší setrvačnost a nárazově sice intenzivní, ale kratší tepelný účinek. A v konečném důsledku vyšší spotřeba. Důležitý je také fakt, že teplovodní podlahovka není horkovodní. Teplota vody v systému je považována za nízkou. Logicky není potřeba topit v kotli během celodenního topení na plný výkon.
Je pomalý náběh podlahovky problém?
Jak pro koho. Odpůrci tento fakt „vyzdvihují“ jako zásadní a dokážou ho vytrhnout z kontextu komplexní problematiky vytápění. Vývojáři, výrobci systémů spolu s vědci našli řešení těžkopádnosti náběhu podlahovky. Fyzikálně jednoduché, aplikovatelné v moderních podlahových vytápěcích systémech. Nižší akumulační vrstva nad vytápěcím roštem znamená vyšší náběhovou a adaptační flexibilitu systému. Podlahovka tak jen „nedobíhá“ změny vnější teploty, ale dokáže pružněji reagovat i na teplotní parametry v interiéru. A inteligentní regulace dokáže jednoduše teplotu vody v systému „přidat“, nebo „ubrat“.