Porovnávání elektrického a teplovodního podlahového vytápění

Do odborné polemiky ohledně nejvhodnějších a také nejvýhodnějších způsobů vytápění rodinných domů vstupuje více proměnných i fixních faktorů. Aktuálně i očekávané zpřísnění kritérií energetické hospodárnosti budov. V tomto článku popíšeme historii podlahového vytápění, vymezíme základní postuláty a fakta. V modelovém příkladu porovnáme dva typy plošného sálavého vytápění. Načrtneme i možný vývoj v souvislosti s připravovanými změnami v roce 2021.

OBSAH (rychlá navigace):

• Legislativní a normativní vymezení podlahového topení
• Historie plošného vytápění
• Principy plošného podlahového vytápění
• Charakteristika systémů podlahového vytápění
• Přednosti, výhody a nevýhody systémů podlahového topení
• Elektrické podlahové vytápění
• Teplovodní podlahové vytápění
• Elektrické versus teplovodní podlahové vytápění
• Porovnávání nákladů mezi teplovodním a elektrickým podlahovým topením
• Systémy podlahového vytápění po roce 2021
• Závěr

Bydlení a vytápění v souvislostech

Důstojné bydlení patří podle čl. 25 (1) Všeobecné deklarace lidských práv OSN k základním lidským právům. Důstojné bydlení v naší zemi, v našich klimatických podmínkách kromě jiného znamená bydlení se zajištěním tepla, topení. Teplotu v interiérech obytných prostor i technická řešení vytápění určují v Česku zákony, nařízení a evropské normy. V souvislosti se zvýšenými nároky na ekologii a trvale udržitelný rozvoj se v posledních letech čím dál přísněji dbá i na energetickou náročnost a hospodárnost obytných budov. Proto je klíčově důležité najít ekologicky přijatelný a co se týče investičních a provozních nákladů i co nejúspornější systém vytápění. Zároveň by měl splňovat také kritéria tepelné pohody a komfortu bydlení.

Podle různých odborných komparačních prací a článků je v naší zemi na vytápění rodinného domu nejúspornější podlahové vytápění. V nákladových přepočtech pro různé stavby v různých obdobích za posledních 10 let jsme našli jednoznačný výsledek: roční úspora nákladů podlahového vytápění oproti jiným systémům je 10–20 %. V porovnání s klasickými otopnými tělesy se udává úspora tepelné energie až 30 %. Nejde přitom o trend, ale o reálné zhodnocení více kritérií s nekompromisním závěrem: v novostavbách, a pokud je to technicky možné, i při rekonstrukcích rodinných domů se dnes nejčastěji uplatňují systémy podlahového vytápění. Protože jsou nejvýhodnější a splňují i přísné normy zohledňující aktuální požadavky výstavby.

Názory odborníků, zda je výhodnější zvolit elektrický, nebo teplovodní systém podlahového vytápění, se v posledních letech liší. Cílem tohoto článku je kromě jiného i aktuální porovnání elektrického a teplovodního podlahového vytápění v českých podmínkách na konkrétním modelovém příkladu. Výsledkem bude objektivní porovnání investičních a provozních nákladů obou typů podlahového vytápění.

Teplovodní podlahové vytápění je možné zalít potěrem.

Legislativní a normativní vymezení podlahového topení

Vytápění interiérů a v rámci něj podlahové vytápění vymezuje stavební zákon, tedy Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, a několik dalších norem.

Klíčové v problematice podlahového vytápění jsou dále hlavně:

• Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií
• Vyhláška o energetické náročnosti budov č. 264/2020 Sb.
• ČSN 73 0540 – Tepelná ochrana budov – Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí
• ČSN 12 831-1 – Energetická náročnost budov – Výpočet tepelného výkonu
• ČSN EN 12098 – Energetická náročnost budov – Regulace otopných soustav
• ČSN EN 1264 – Zabudované vodní velkoplošné otopné a chladicí soustavy
• ČSN EN 12828 – Tepelné soustavy v budovách – Navrhování teplovodních tepelných soustav
• ČSN EN 14597 – Přístroje pro regulaci teploty a teplotní omezovače pro systémy tepelných zdrojů
• ČSN EN 15450 – Tepelné soustavy v budovách – Navrhování tepelných soustav s tepelnými čerpadly

Objevili jsme i stále platnou normu, dokonce starší než stavební zákon, z roku 1972: ČSN 06 0312 – Ústřední sálavé vytápění se zabetonovanými trubkami, projektování a montáž. To jednoznačně potvrzuje, že plošné sálavé vytápění v Česku není trendový hit a že odborná normotvorba adekvátně reaguje na potřeby vývoje tohoto způsobu vytápění už dlouhá léta.

Podmínky tepelné pohody, teplotu vzduchu v místnosti, povrchové teploty řeší hlavně EN ISO 7730, ISO 11855, ISO 10508. Více souvisejících norem určuje tolerance v pozemním stavebnictví, utěsnění staveb, tepelně izolační materiály pro budovy, ochranu proti hluku, potěry, výpočet tepelných zisků, šetření energií nebo požární ochranu.

Historie plošného vytápění

Laik by možná předpokládal, že plošné, sálavé, podlahové nebo stropní topení je technickým a technologickým výdobytkem 20. století. Určitě ne, podlahové topení znali a využívali už Římané, hlavně ve svých veřejných lázních. Vytápěla se tak ale i obydlí, hlavně vily bohatých Římanů. Principem vytápění byla cirkulace horkého vzduchu a spalin dutinami pod podlahou. Ty pak ohřívaly vzduch v místnostech.

Teplonosné médium zajišťovala pec nebo ohniště, kde se topilo dřevem. Později se používalo i dřevěné uhlí. Dýmové spaliny odváděly šachty v obvodových stěnách, ústící otvory směrem do vnějšího prostoru. Zdokonalení systému přineslo nahrazení dutin pod podlahou soustavou rozvětvených kanálků. Pro tento římský vynález se ujalo pojmenování hypocaustum, přejaté z řečtiny, ve volném překladu: spodní topení. V Římě bylo populární na přelomu letopočtů a postupně se rozšířilo do celé Římské říše. Ruiny hypokaust existují kromě dnešní Itálie i v dalších bývalých římských državách a koloniích. Na Slovensku se zbytky hypokaust zachovaly ve Stupavě, na Moravě v římské vojenské pevnosti v Mušově.

Po rozpadu Římské říše s postupným zánikem antické architektury vymizely i na tu dobu progresivní systémy podlahového vytápění. Varianta římského systému se v Evropě znovu objevila až koncem středověku v německých klášterech. Podlahy a stěny mnichům vytápěl dým z ohniště, který proudil kanálky a keramickými trubkami. Klasický římský název hypokaust se používá i dnes pro krby s akumulačními vložkami s vnitřním topením. Historici připisují vynález podlahového topení římskému architektovi Sergiovi Oratovi. Archeologové však podobné stavby objevili i u vykopávek v dnešním Pákistánu a datovali je do období až 2000 let před naším letopočtem. Vyvýšená podlaha, pod kterou proudil dým z kuchyňského ohniště, byla i součástí tradičních korejských obydlí. Vznik korejského systému vytápění ondol je datován mezi 4. a 5. století našeho letopočtu.

V Evropě se podlahové topení opět objevilo přibližně v 18. století ve Francii, ale největší uplatnění a rozmach našlo v Německu. V příručce pro německé topenářské inženýry z roku 1953 najdeme popis kanálového vytápění. Používali ho ve velkých budovách a systém jako teplonosné médium opět využíval dým z pece. Ten proudil kovovými trubkami buď v kanálech v podlaze, přikrytých perforovanými deskami, nebo ve stěnách. Spaliny byly systémem trubek vedeny do komína.

Zdroj: Wikipedia

Už začátkem 20. století se v Evropě postupně stalo standardem radiátorové vytápění. Jeho předchůdce byl známý už ve viktoriánské Anglii. Teplovodní vytápění s nuceným oběhem vody v radiátorových soustavách se čím dál více uplatňovalo v neobytných i obytných budovách. Prvenství při zavádění plošného sálavého vytápění můžeme připsat Angličanům. Průkopník, anglický vynálezce A. H. Barker už v roce 1907 vymyslel sálavé vytápěcí soustavy zabetonované v segmentech na povrchu stěn. V roce 1926 pod záštitou firmy Crittall umístil vytápěcí trubky do konstrukce stropu. To jsou reálné počátky velkoplošného teplovodního sálavého vytápění. Firma Crittall systém patentovala v roce 1927.

Systém Crittall se běžně používal ve velkých administrativních, ale i obytných budovách, školách nebo nemocnicích. Jeho nevýhodou byly vysoké realizační náklady, energeticky nízkoefektivní provoz a problematická regulace. Navzdory tomu se v Evropě systém rozšířil. V meziválečném Československu ním byl vytápěn například obchodní dům Bílá labuť v Praze. Po 2. světové válce našel systém uplatnění i na Slovensku, v Bratislavě například v budově Istropolisu nebo ve výškové budově Stavební fakulty STU. Nástupem hromadné bytové výstavby byl stropní plošný systém Crittall poměrně rychle vytlačen radiátorovými systémy teplovodního vytápění. Radiátorové „ústřední topení“ se po 2. světové válce opět prosadilo i v individuální výstavbě.

Opětovné znovuzrození plošného stropního a podlahového vytápění umožnilo až zdokonalení systémů regulace. Ruku v ruce s nástupem moderních technologií, stavebních postupů i materiálů a snížením investičních a provozních nákladů. Datujeme ho na počátek našeho milénia.

Cenový rozdíl mezi teplovodním a elektrickým podlahovým vytápěním se projeví v dlouhodobém horizontu.

Principy plošného podlahového vytápění

Sálavé plošné vytápění – podlahové nebo stropní – tedy není v architektuře a stavebnictví žádnou novinkou. V dalších přibližně 20 letech a dnes obzvlášť získalo opět uplatnění hlavně v objektech s minimální energetickou náročností. Systém funguje na principu ohřívání stavebních konstrukcí a prvků interiéru. Teplonosné médium cirkulující (voda) nebo zabudované v soustavě (odporový drát) ohřívá podlahu. Od ní se ohřívají stěny, předměty, vzduch a lidé v místnosti. Sálání je fyzikální proces emitování energie do prostoru ve formě elektromagnetického záření. Elektromagnetické vlny vysílané povrchem ohřátých tuhých těles mají vlnové délky 0,78–400 µm. Patří do spektra infračerveného záření, šířícího se rychlostí světla. Na rozdíl od přenosu tepla vedením nebo prouděním je možné sáláním přenášet teplo i bez zprostředkování přenosu látkovým prostředím.

Sálavé vytápění interiérů využívá principu sálavého tepelného toku. Ním se přímo, tedy bez proudění ohřátého interiérového vzduchu jako prostředníka, zahřívají okolní plochy a stěny stavebních konstrukcí. Na přenos tepla konvekcí – prouděním vzduchu – připadá jen velmi malá část tepelného toku. I proto jsou vnitřní povrchové teploty interiérových stavebních konstrukcí teplejší než vzduch v těchto místnostech. Je to naopak než u konvekčního vytápění. Dobře nastavený a regulovaný systém produkuje tepelnou rovnováhu osálaných ploch, stěn, vzduchu i lidí v interiéru. Výsledkem je zajištění tepelné pohody lidí, která má více ovlivňujících a limitujících parametrů. Člověk v sálavě vytápěném prostoru nepociťuje ani chlad, ani nadměrné teplo. Nepociťuje tedy tepelnou nepohodu a diskomfort.

Teplonosné trubky nebo kabely jsou ideálně uloženy pod celou plochou podlahy, což pozitivně ovlivňuje rovnoměrnost přenosu tepla v interiéru. V konečném důsledku je vytvořeno teplotně homogenní prostředí s téměř ideálním vertikálním a horizontálním rozložením gradientu teplot. Optimální teplotní stav interiérů s podlahovým vytápěním má obvykle o 2 až 3 °C nižší výsledné teploty oproti topení konvekčními metodami. Nízkoteplotní vytápění, kterým je i podlahové vytápění, splňuje dvě limitní teplotní hranice: má nižší povrchovou teplotu vytápěné plochy a zároveň vyhřívá vnitřní povrch okolních stěn o 2–3 °C nad teplotu vnitřního vzduchu. Vyvážený a regulovaný systém podlahového vytápění nezpůsobuje ani lokální tepelnou nepohodu.

Charakteristika systémů podlahového vytápění

Dnes si v podstatě můžeme vybrat ze dvou technických řešení podlahového vytápění se stejným principem i výsledkem vytápění. Oba jsou nízkoteplotní, velkoplošné, sálavé. Jeden využívá jako teplonosné médium ohřátou vodu, druhý elektrické kabely. Oba systémy mají více variant, hlavně v oblasti instalace, ale i materiálů.

Zvolit ideální variantu jednoho nebo druhého řešení podlahového vytápění je vysoce odborná činnost a zohledňuje více kritérií. Nejde jen o konkrétní dispozici a charakter objektu a jeho tepelně technické vlastnosti. Po projektové fázi s výběrem a navržením optimálního řešení je neméně důležitá i realizační fáze. S ohledem k tomu, že systémy podlahového vytápění jsou vícegenerační. Aktuálně jsou dostupné systémy určené pro novostavby, ale i takové, které nacházejí uplatnění u rekonstrukcí. Variabilita je i při kombinaci teplovodního systému s konkrétním způsobem zajištění tepla.

Souhrn kritérií pro výběr systému vytápění

podle teplonosného média:

• teplovodní – využívající cirkulující teplou vodu,
• elektrické – zdrojem tepla jsou odporové elektrické dráty, tedy elektrická energie v nich,

podle způsobu montáže:

• na sucho,
• na mokro,

podle způsobu ukládání trubek/kabelů:

• meandr,
• spirála,
• paralelně,

podle materiálu:

• kov,
• měď,
• plast,
• kombinovaný,

podle dispozice:

• nad zeminou,
• nad vytápěným prostorem,
• nad nevytápěným prostorem,

podle uložení:

• zabudované,
• volně uložené.

Teplovodní podlahové vytápění používá k ohřívání a chlazení cirkulující vodu.

Přednosti, výhody a nevýhody systémů podlahového topení

Vysoká převaha pozitiv nad negativy v porovnání s jinými systémy je jedním z faktorů renesance využívání podlahových systémů vytápění i v nízkoenergetických budovách.

✅ plusy

• výrazně vyšší akumulační schopnost,
• tepelná setrvačnost počítaná na hodiny,
• ideální teplotní režim při vyvážené akumulační schopnosti podlahových a obvodových konstrukcí,

• rovnoměrný přenos tepla
  • vytváření teplotně homogenního prostředí,
  • sdílení sáláním až 60 % celkového výkonu,
  • nižší provozní teplota oproti teplovodním systémům,

• dosažení tepelné pohody při nižší teplotě vzduchu ve vytápěné místnosti,
  • možnost využívat úspornější, nízkoteplotní zdroje,
  • vysoký samoregulační efekt díky nižšímu rozdílu teploty vytápěcí plochy a vzduchu,

• bez průvanových a jiných negativních efektů proudění vzduchu,
  • bez nežádoucího snižování vlhkosti vzduchu,

• ekonomické a ekologické,
• „neviditelné“ – je ve stavební konstrukci, což umožňuje plné využití interiéru,
• životnost navždy – srovnatelná s životností staveb, kde jsou systémy instalovány,

⛔️ minusy

• náročná regulovatelnost teplovodních řešení,
• vysoký poměr náběhu a opoždění,
• vysoká tepelná setrvačnost,
• problematické rekonstrukce nebo dodatečné změny u „zabetonovaných“ řešení,
• chyby při projektování a během instalace jsou často neodstranitelné,
• poměrně vysoké investiční náklady například ve variantách s tepelným čerpadlem,
• poměrně vysoké provozní náklady u elektrických řešení.

Nejčastější kombinace zapojení podlahových vytápěcích systémů a zdrojů tepla

Elektrické podlahové vytápění nepotřebuje „kotlové“ řešení zdroje tepla, protože ním je samotná elektrická energie. Nutnou podmínkou je mít elektrické připojení 230 V, dostatečně dimenzovanou elektrickou přípojku a rozvody.

Teplovodní podlahový vytápěcí systém může fungovat s těmito zdroji tepla:

• plynový kotel,
• kotel na tuhé palivo,
• elektrický kotel,
• tepelné čerpadlo,
• geotermální zdroje,
• solární zdroje,
• kombinace více, obvykle dvou zdrojů.

Elektrické podlahové vytápění

Zařazujeme ho mezi lokální vytápěcí systémy, uplatnění nachází prakticky ve všech typech staveb připojených na elektrickou energii. V lokalitě, kde se používá, je ekologicky čisté, protože neprodukuje spaliny. Při posuzování primární energie, potřebné k zařazení domu do energetické třídy, má však elektrická energie nejvyšší transformační faktor. Protože výroba elektrické energie podle platné vyhlášky ze všech zdrojů energie nejvíc zatěžuje životní prostředí. Po zpřísnění normy energetické třídy rodinných domů na A0 od roku 2021 to může být rozhodujícím negativním faktorem. Pokud je elektrická energie jediným zdrojem vytápění v domě, nepotřebuje komín, technickou místnost na kotel a palivo. Výhodou je i použití v objektech nebo místnostech vytápěných nepravidelně, protože nehrozí riziko zamrznutí.

Elektrickou podlahovou vytápěcí soustavu tvoří

• vytápěcí rohože, fólie nebo pásy z měděných elektrických odporových drátů,
• připojovací 230 V kabel,
• rozvaděč s pojistkami,
• termostat,
• kabel s teplotní podlahovou sondou.

Elektrické podlahové vytápění můžeme rozdělit podle akumulačních schopností:

• akumulační,
• poloakumulační,
• přímotopné,

podle použitých prvků:

• vytápěcí fólie,
• vytápěcí rohože,
• vytápěcí kabely.

Teplovodní podlahové vytápění

Tradiční systém podlahového vytápění patří mezi sálavé velkoplošné vytápěcí soustavy. Rošt vytápěcích trubek je součástí podlahové konstrukce. Voda s teplotou do 45 °C obíhá v systému rychlostí 3 m/s, s tlakem kolem 3 barů. Nízkoteplotní vytápěcí soustava přímo vyžaduje využití některého z nízkopotenciálních zdrojů tepla. Zdrojem energie může být i jakákoliv varianta klasického kotle dimenzovaného pro vytápění obytného domu. Dalšími prvky teplovodní soustavy jsou rozvaděče, spojky, čerpadlo, expanzní nádoba a systém regulace. Teplovodní vytápěcí podlahová plocha má několik variant, můžeme je rozdělit podle způsobu realizace vytápěcí plochy na suchou a mokrou. Podle způsobu uložení vytápěcího hada: ve tvaru meandru nebo plošné spirály.

Elektrické versus teplovodní podlahové vytápění

Oba způsoby jsou velkoplošné, sálavé, s komplexním pozitivním účinkem na teplotní pohodu a komfort. Výhody a nevýhody, jejichž většinu mají obě řešení také společnou, jsme popsali výše. Pokud porovnáváme obě řešení vzájemně, rozdíly, plusy a minusy závisí na úhlu pohledu. Zásadním rozdílem je teplovodní médium a zdroj energie. Pokud nehledíte na výšku vstupních nákladů, zvolíte zřejmě teplovodní řešení s tepelným čerpadlem jako zdrojem energie. Nižší provozní náklady budou v tomto případě činitelem zajímavé návratnosti investice. Pokud preferujete nižší vstupní náklady a vyšší provozní vám nevadí, pravděpodobně se přikloníte k elektrickému řešení.

Z našeho pohledu je elektrické řešení vymyšlené a vhodnější pro menší prostory jako doplňkový zdroj vytápění. Z důvodu jednoduché instalace a nízké vstupní investice i z důvodů vyšší náběhové flexibilnosti a operativnosti. Oproti „trubkovému“ je elektrický systém podstatně dražší v provozních nákladech. Za úvahu stojí i EMF faktory, které mohou být pro určité procento zákazníků určující.

Rozdílovou výhodou teplovodního systému oproti elektrickému je možnost využití na chlazení. Kromě toho „trubky“ vyhrávají oproti „elektrice“ ve flexibilitě z pohledu možné změny zdroje energie. Do trubek můžeme vpustit teplou vodu ohřátou nebo chlazenou v podstatě čímkoliv. Jakýkoliv kotel se dá v průběhu životnosti systému vyměnit za tepelné čerpadlo nebo cokoliv, co bude v budoucnosti vymyšleno jako zdroj tepla. Do elektrických kabelů proudí a vždy bude proudit jen elektřina.

Porovnávání nákladů mezi teplovodním a elektrickým podlahovým topením

Modelová situace výpočtu

• běžný rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu s dětmi,
• podlahová plocha: 150 m²,
• objem budovy: 405 m³,
• intenzita výměny vzduchu: 0,4 h^–¹,
• klimatická oblast: střední,
• vnější výpočtová teplota: -15 °C,
• průměrná vnější teplota: 3,8 °C,
• délka vytápěcího období: 248 dní,
• výpočtová tepelná ztráta: 7 kW,
• množství ohřívané vody: 50 l / osoba / den / 365 dní.

Porovnávané zdroje tepla

1. Teplovodní podlahové vytápění s plynovým kondenzačním kotlem.
2. Elektrické přímotopné podlahové vytápění.

Do výpočtu jsme zařadili potřebu tepla na vytápění i na přípravu teplé vody. Pro výpočet celkové ceny energie je klíčová také spotřeba ostatní elektrické energie jakožto jeden z faktorů celkové spotřeby energie rodinného domu. Do výpočtu jsou zařazeny i orientační hodnoty spotřeby elektřiny pro standardní počet spotřebičů. Porovnání zahrnuje i investiční náklady podle druhu vytápění a související provozní náklady.

• Potřeba energie na vytápění a ohřev teplé vody: 15 378 kWh/rok
• Spotřeba elektrické energie pro ostatní spotřebiče: 3 228 kWh/rok

Celkové náklady

Teplovodní podlahové vytápění s plynovým kondenzačním kotlem

• cena paliva: 301,29 měsíčně / 0,05 kWh
• spotřeba paliva: 1481 m³ / 15622 kWh

Elektrické přímotopné podlahové vytápění

* celková investice na elektrické vytápění

• cena: 451,81 měsíčně / 2,90 Kč / kWh NT 3,16 /kWh VT/
• celková spotřeba na vytápění a ohřev vody: 13 783 kWh

Zahrnutí ročních nákladů na investice a údržbu do porovnání považujeme za nutné, protože se v nemalé míře podílí na celkových ročních provozních nákladech. Algoritmus výpočtu pracuje s nejdelší životností soustavy, komponentu nebo součásti systému. Ceny položek s kratší životností jsou započítány násobkem nejdelší životnosti. Jde například o ročně se opakující servisní a revizní položky. Roční náklady na přípravu teplé vody jsou cena za ohřev teplé vody. V našem výpočtu se počítá z ceny paliva, resp. ceny elektrické energie, jelikož k ohřevu teplé vody slouží stejný zdroj jako na vytápění.

Závěry porovnávání

Investiční náklady na zřízení vytápění zemním plynem jsou poměrně vysoké. Investice do teplovodního podlahového vytápění rodinného domu s plynovým kondenzačním kotlem je o cca 50 % vyšší než do elektrického přímotopného podlahového vytápění. Při hodnocení provozních nákladů je to ale naopak. Na vyšší provozní náklady elektrického systému má přímý vliv vyšší cena elektrické energie. Z pohledu celkových nákladů je z porovnávaných výhodnější teplovodní varianta.

Systémy podlahového vytápění po roce 2021

Technologie systémů podlahového vytápění se v příštím roce téměř určitě nezmění. Všechny projektanty, investory a stavebníky však čeká zásadní změna. To, co u nás bude od budoucího roku povoleno stavět, bude muset mít energetickou třídu „téměř“ A0. Už tedy budeme stavět jen „zelené budovy“ – a určitě se nebude jednat o barvu fasády. Změna se mimo jiné týká i technických systémů vytápění.

Žádný nový rodinný dům nedostane od 1. ledna 2021 stavební povolení bez projektového energetického hodnocení. No a kolaudace bude podmíněná energetickou certifikací pro energetickou třídu A0. Změna se týká nejen novostaveb, ale i těch, u kterých půjde o „významnou obnovu“. Pro technické systémy vytápění bude od příštího roku klíčové to, jaký transformační faktor bude mít zdroj vytápění. Ekologicky paradoxně nejvyšší ho má elektrická energie. Plyn jako nejčastěji používaný zdroj je někde uprostřed a vytápění dřevem má – vážně – nejpříznivější transformační faktor, protože je to obnovitelný zdroj. Kromě toho se oproti energetické třídě A1, podle které stavíme od roku 2016, omezí množství energie potřebné k vytápění a na přípravu teplé vody. V třídě A1 byl klíčový globální ukazatel – primární energie v rozmezí 55–108 kWh/m²∙a. V kategorii A0 je to ≤ 54 kWh/m²∙a.

Závěr

Oba systémy plošného podlahového vytápění, porovnávané v tomto článku, jsou dimenzovány „navždy“. Proto je velmi důležité zvážit pro a proti a vyhodnotit všechna dostupná kritéria zodpovědného výběru. Oba systémy mají při vzájemném porovnání své plusy i minusy. Z pohledu celkových nákladů je v našem modelovém příkladu výhodnější teplovodní systém podlahového vytápění s plynovým kondenzačním kotlem. Od 1. ledna 2021 se zpřísňují požadavky energetické hospodárnosti budov. Budeme je určitě reflektovat v dalším článku, protože se týkají i podlahového vytápění.

Zdroje:

Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja SR | Úrad pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo SR | SIEA – Slovenská inovačná a energetická agentúra | Zbierka zákonov Slovenskej republiky | Slovenská technická univerzita Bratislava | Vysoké učení technické v Brně | Mendelova univerzita v Brně | Technická univerzita Ostrava | Západočeská univerzita v Plzni | Západoslovenská energetika | Slovenský plynárenský priemysel | Úrad vysokého komisára OSN pre ľudské práva | National Energy Authority of Iceland